Od prvního znaku k vlastnímu klíči: jak děti učit určovat organismy
Určování organismů se často učí jako seznam názvů. Děti si je zapamatují, ale před neznámým živočichem na zahradě nevědí, kde začít. Chybí jim dovednost: všimnout si toho, co se dá pozorovat, a podle toho se rozhodovat. Dá se ji rozvíjet postupně už u dětí na prvním stupni základky.
Co vlastně děti potřebují umět
Když děti najdou pod kamenem neznámého živočicha, většinou řeknou: „Je malý, hnědý a má nohy.“ To je dobrý začátek, ale zatím jen popis. Pro určování je důležitější vědět, které z těch věcí něco rozlišují. Barva ani velikost ne, počet nohou nebo pokryv těla ano.
Tahle dovednost se učí v několika krocích. Mladší děti se učí odlišit typický rozlišovací znak od subjektivního dojmu. Pak si vyzkoušejí klíč jako řadu otázek, později si ho staví samé a nejstarší žáci s ním pracují při úvahách o příbuznosti.
Znak, nebo dojem?
Zeptejte se třídy: „Je delfín ryba? A je netopýr pták?“ Většina zvedne ruku u obou. Děti mají dobrý důvod: delfín plave, netopýr létá. Právě tady je potřeba udělat krok, který se pak opakuje u každého klíče: oddělit, co vidíme na první pohled, od toho, co opravdu rozděluje organismy do skupin.
Budete potřebovat sadu 12 karet s fotografiemi (1 na skupinu 3–4 dětí): hlemýždě zahradní, žížala obecná, včela medonosná, pavouk křižák, kapr obecný, skokan hnědý, užovka obojková, slepýš křehký, vrabec domácí, veverka obecná, netopýr, delfín. Stačí název a fotografie, bez dalších údajů. Plus lepicí papírky a tužky.
Úvod (5 min): otázky o delfínovi a netopýrovi, tipy dětí zapište na tabuli.
Třídění podle vlastního nápadu (10 min): skupiny třídí karty libovolně, pojmenují skupiny a zapíší, podle čeho třídily. Kritéria jim nic neříkejte.
Porovnání (10 min): skupiny své třídění představí. Několik různých způsobů vedle sebe ukáže, že jedním znakem lze dělit různě. Společně shrňte, co dělá znak dobrým: dá se snadno pozorovat, rozděluje organismy do skupin a mají ho společný ti, kdo k sobě opravdu patří.
Třídění podle znaků (15 min): děti u znaků jako barva, velikost, počet nohou, pokryv těla (srst, peří, šupiny, holá kůže, schránka), žije ve vodě, umí létat posuzují, zda jsou dobré, a třídí znovu. Vyřeší tři záludné případy: delfín, netopýr, slepýš.
Reflexe (5 min): návrat k úvodním otázkám a věta „Znak je dobrý, když…“
Co čekat: skupina, která třídí podle barvy nebo velikosti, rozpor zjistí sama, když jí karty nesedí do dalších znaků. V prvním kole nehodnoťte, které třídění je „správné“, důležité je zdůvodnění. U delfína a netopýra neodpovídejte předem.
Krátká verze: pokud nemáte celé hodiny, stačí první tři kroky (úvod, třídění po svém a porovnání), vejdete se do 25 minut.
Klíč jako řada otázek
Až děti vědí, že znak má být dobře pozorovatelný, mohou ho snadno využít v rozhodovacím klíči. Oodpovídají na otázky ANO/NE o tom, co skutečně pozorují. První otázka může znít například: „Má živočich 6 nebo více nohou?“ A teď je vidět, proč jsme před chvílí hodnotili počet nohou jako dobrý znak: dá se spočítat a rozděluje šesti a více nohé živočichy od těch beznohých nebo méně nohých.
Tvorba vlastního klíče se staršími dětmi
Zajímavý posun přichází u starších dětí. Ti už klíč nejen používají, ale zkouší si ho sami tvořit. Z osmi karet vytvoří vlastní rozhodovací strom, ve kterém se ptá jen na to, co lze pozorovat. Otázka „Je to hmyz?“ neprojde, protože se ptá na jméno, ne na znak.
Pak si skupiny klíče vymění a zkusí je na „tajné“ kartě. To je okamžik, kdy se učí nejvíc: klíč se zasekne, protože otázka byla nejasná nebo se zeptala na znak, který nejde pozorovat. Žáci sami najdou, co mají vylepšit. Nakonec porovnají svůj klíč s Průvodcem a zjistí, proč má víc otázek: třídí mnohem víc organismů.
Nejstarší děti používají znaky k úvahám o příbuznosti v evolučním stromě. Zjistí, že křídlo ptáků a netopýrů vzniklo nezávisle, takže podobný znak ještě neznamená příbuzenství. Tím se oblouk uzavře: otázka „je delfín ryba?“ už není hra na dojem, ale věc, kterou lze zdůvodnit.
Ročník | Co žáci dělají se znaky |
4.–6. | Rozlišují znak od dojmu, třídí karty, používají Průvodce v terénu |
6.–8. | Staví a zkoušejí vlastní klíč, popisují vnější stavbu těla ve vztahu k funkci |
8.–9. | Čtou evoluční strom, odlišují určující a nepodstatné znaky, podobnost a příbuznost |
Co vyzkoušet u vás
4.–6. ročník: třídit karty podle vlastního nápadu a porovnat třídění (25 minut).
S Průvodcem v terénu: hodina na zahradě nebo v parku, kde děti zapisují cesty klíčem.
6.–8. ročník: stavba vlastního klíče z osmi karet a zkouška na druhé skupině.
8.–9. ročník: zařazování organismů do evolučního stromu a otázka, proč nestačí podobnost.
Všechny tyto kroky jsou součástí metodického balíčku Znaky organismů ve výuce (5 lekcí pro 4.–9. ročník. Každá lekce má postup po minutách, pracovní list a pomůcky a dá se použít samostatně.
Odkazy:
Znaky organismů ve výuce: https://www.explorika.cz/znaky-organismu-ve-vyuce
Průvodce znaky živočichů: https://www.explorika.cz/pruvodce-znaky-zivocichu
Komentáře