Průvodce znaky živočichů – jak vznikal a jak ho zkoušíme ve třídách

Není to klasický určovací klíč. Je to spíš mapa – nástroj, který dětem pomáhá vidět živočichy trochu jinak než jen přes jejich jméno. Tady je zkušenost s tím, jak vznikal a jak s ním pracujeme na ZŠ Kunratice.

Odkryjete kámen a pod ním najdete malého obrněnce. Mnoho dětí ví, že je to svinka (nebo stínka) – protože jim to někdo předtím řekl. Co ale často nevědí, je proč. Svinka má zploštělé tělo rozdělené na více článků, kryté krunýřem, a víc než čtyři páry končetin. Stejné znaky najdete u raka nebo blešivce. Jsou to příbuzní – a právě proto se podobají.

Z takových okamžiků vznikla otázka: šlo by vytvořit materiál, který děti tímto pohledem systematicky provede? Ne klíč, který je dovede ke jménu konkrétního živočicha, ale průvodce, který je naučí jak se dívat – na co se zaměřit, co si zapsat, a jak na základě znaků živočicha zařadit do skupiny živočichů.

Děti zkoumají a zaznamenávají znaky živočichů.

Jak to funguje v praxi

V rámci integrované výuky přírodních věd chodíme se žáky 6. ročníku často ven – k rybníku, do parku, do areálu školy. Při ověřování materiálu pracovali se záznamovým listem, do nějž u každého živočicha schematicky zaznamenávali typické znaky: počet nohou, počet tělních částí, přítomnost schránky či jiné speciální znaky. Pracovali ve dvojicích, ve kterých jeden pracoval s klíčem a druhý zaznamenával znaky. Pozorovali oba.

Průvodce je přitom krok za krokem provedl rozlišovacími znaky a pomohl jim živočicha zařadit do jedné z hlavních skupin – hmyz, pavouci, korýši, měkkýši, obojživelníci, plazi, ptáci, savci apod.

Ukázka struktury průvodce znaky hlavních skupin živočichů (pracovní verze).

Co si děti zapisují

Záznamový list není jen formalita. Systematický zápis je vlastně tvorba modelu – žák vytváří zjednodušený popis organismu, který vystihuje jeho hlavní rozlišovací znaky. A z těchto zápisků pak vyvozuje závěr sám, aniž by mu ho někdo sdělil předem. Přitom se přirozeně učí.

Strukturovaný záznam znaků pozorovaných zástupců s využitím průvodce znaky hlavních skupin živočichů (žáci 6. ročníku)

Žák, který zapíše „8 nohou, 2 tělní části", je schopen sám dojít k závěru, že drží pavouka. Právě tato inferenční zkušenost je didakticky cennější než zapamatování faktů. Přitom není tak podstatné to, že předem ví, že jde o pavouka. Důležité je, že se zaměří na jeho typické znaky na základě systematického pozorování.

Jak proběhlo ověřování

Materiál jsme vyzkoušeli ve dvou ročnících. Žáci popisovali znaky na desítkách bezobratlých živočichů, někdy jsme se dostali i k obratlovcům. Průvodce fungoval v obou věkových skupinách – žáci 4. ročníku potřebovali více podpory při čtení klíče, ale o to lépe upozornili na obtížněji srozumitelné věty nebo soba (např. zřetelný, schránka). Žáci 6. ročníku pracovali z velké části samostatně a pomohli i odhalit jednu problematickou větev klíče, která nevedla ke správnému výsledku. Už jsme ji opravili.

Je to ještě klíč?

Tak úplně ne... Klasický dichotomický klíč vede ke jménu druhu. Náš průvodce vede k porozumění skupině. Jde spíš o mapu znaků: co je pro danou skupinu typické, na co se zaměřit při pozorování, co mají rak, svinka a blešivec společného a proč je člověk zařadil dohromady ještě dávno před tím, než přišly moderní genetické metody.

Dítě, které projde průvodcem se svinkou v ruce, neodchází s informací „tohle je svinka". Odchází s nástrojem – s vědomím, že krunýř a mnoho článkovaných noh jsou znaky, které něco znamenají, a že příště, až uvidí blešivce nebo raka, dokáže samo říct, proč jsou si podobní.

---

Materiál plánujeme vydat v průběhu letních prázdnin. Vše v přehledném grafickém zpracování včetně barevných ilustrací vybraných zástupců skupin s patnými rozlišovacími znaky.

Pokud vás zajímá, až vyjde, sledujte nás na explorika.cz – nebo si tam rovnou přihlaste odběr novinek.