Zeptejte se žáků: „Co by z trilobita mohlo zůstat po stovkách milionů let?“ Většina odpovědí bude vypadat podobně jako promítaná vizualizace živočicha: celé tělo, oči, končetiny, tykadla. Skutečná zkamenělina je ale pevný pancíř, často jen jeho část nebo otisk. Měkké části, tedy svaly, kůže nebo chapadla, se zachovají jen výjimečně. Tento rozdíl se vyplatí použít jako začátek hodiny.

Na vrcholu Mount Everestu leží vápenec se zkamenělinami mořských živočichů. Jak se tam dostal? Zkuste se zeptat svých žáků – většina patrně odpoví, že „tam dřív bylo moře“. Horninový cyklus znají jako schéma se šipkami v učebnici, litosférické desky jako další kapitolu. Že jde o jeden příběh, už většinou nevidí. Přitom každé rozhraní desek je místo, kde horniny vznikají, mění se nebo zanikají.

Zeptejte se žáků, čím je sopka nebezpečná. Většina nejspíš odpoví "lávou" – a tím to obvykle skončí. Realita je jiná: naprostá většina obětí sopečných erupcí nezahyne na lávu, ale na jevy, o kterých se v učebnicích málokdy píše. Tenhle rozdíl mezi tím, co si žáci myslí, že vědí, a tím, co skutečně vědí, je přesně to místo, kde má smysl začít hodinu.